Má cesta k angličtině (2. část)

Už jste četli mé první krůčky k angličtině? Pokud ne, můžete si je přečíst v první části tady. Dnes navážu na to, jak jsem se vrátila z Anglie a podala si přihlášky na vysokou. V Anglii jsem se do angličtiny zamilovala, takže VŠ s angličtinou byla jasná volba. 🙂

Přihlášky jsem si podala dvě a to na Univerzitě Pardubice:
1) obor Anglický jazyk – specializace v pedagogice
2) obor Anglický jazyk pro odbornou praxi

Začala má příprava na přijímačky. Anglická gramatika, dějiny anglicky mluvících zemí a kultura. Tady bych vypíchla jednu učebnici – English Grammar in Use by Raymond Murphy. I když učebnice ve svých kurzech nepoužívám, tohle bylo na přijímačky super. 

Dostala jsem se na první obor, i když jsem v tu dobu ještě nechtěla učit. Víc jsem ale byla nadšená z toho, že v Pardubicích mají pole dance studio a já si mohla splnit sen – začít se učit pole dance! 😅

pole dance Pardubice

Zpátky ale k angličtině. Co mi vejška nejvíc dala, byl jazyk samotný. Nebyly to učební metody a didaktika, ani si nepamatuju všechny autory anglicky mluvících zemí a jejich literaturu a ani roky, kdy vládl jaký panovník. 

Byla to právě angličtina, která se mi zlepšila neskutečně. Nejvíc tomu pomohl fakt, že jsme měli skoro všechny předměty v angličtině. To znamenalo přednášky, semináře, zápisky, učebnice, zdroje a učení se na zkoušky jak písemné, tak ústní. Pak taky bakalářka a státnice v angličtině. Uf.

Co si z toho můžete vzít vy? Musíte kvůli velkému pokroku jít studovat angličtinu na vejšku? Nemyslím si… stačí se jí obklopit tak moc, jak jsem to udělala já, abych vejšku udělala. Číst, psát, poslouchat, mluvit, učit se gramatiku a slovíčka. V dnešní době internetu se tohle všechno dá dělat z pohodlí domova. 🙂

Univerzita Pardubice

Už při vejšce jsem začala vést kurzy angličtiny. Nejdříve čtyři roky v jazykovce a teď už jen sama na sebe. Zamilovala jsem se do online výuky, i když před pandemií jsem o ní nechtěla ani slyšet. Každý den v týdnu pomáhám ženám cítit se sebejistější v mluvení v angličtině a nebát se dovolené v zahraničí. Občas mám hodně co dělat, abych se na lekcích nerozbrečela, když se mnou studentky sdílí své pokroky – jak v angličtině samotné, tak v jejich sebevědomí.

A jaká je vaše cesta k angličtině? 🙂 

Chcete taky pomoct s angličtinou?
Mrkněte na mé kurzy: