Nejkrásnější vzpomínky
na Maledivy díky angličtině
Už je tomu tak. V září 2023 jsme se vydali na naši nejdelší a nevzdálenější dovolenou. Tam někde v Indickým oceánu jsme zažili skutečný ráj. Ale co je pro jednoho ráj, nemusí být ráj pro druhýho. Já si vždycky pod Maledivama představovala předražený resorty, domečky na vodě a nudu. My zažili pravý opak. Žádný resort, ale penzion na lokálním ostrově, kde žijí místní obyvatelé. Nuda taková, že jsem ze čtyř knížek stihla přečíst jen jednu. A cena? Troufám si říct, že hodně podobná, jako kdybyste jeli v hlavní sezóně tady někde po Evropě. Ty ceny v Evropě jsou šílený! 🫠
Jak už jsem psala, ubytováni jsme byli na lokálním ostrově, kde žijí místní. Celkem jsme projeli ostrovy dva. A to nám dalo možnost vidět místní kulturu, jejich způsob života a zažít neuvěřitelnou vřelost Maledivců. S tím se samozřejmě pojily i small talky (krátké konverzace) na různá témata. No a já byla ve svým živlu, protože jsem si konečně mohla s někým popovídat anglicky! Ne jen s mými studenty každý den na lekcích. 
❤️
Jak jste na tom vy se small talkem? 🙂 Taky se na něj vždycky těšíte, nebo z toho máte spíš hrůzu? Pro mě je tohle neoddělitelná a neskutečně obohacující součást každý dovolený. Vždycky mám díky tomu zážitky a vzpomínky, který jsou na přední příčce všech zážitků.
Na první fotce je naše milá servírka z prvního ubytování. Díky small talku jsme se dozvěděli, že je z Bali a že je na ostrově jen dočasně. Na druhé fotce jsou majitelé našeho prvního ubytování. Každý den se nás ptali, jak se máme, jaký jsme měli den, co jsme dělali, řešili s námi výlety, počasí a naše přání. Paní majitelka nám povídala o maledivské kultuře a taky o tom, jak se z Kazachstánu přestěhovala na Maledivy. Tyhle konverzace mě vždycky strašně bavily a zpestřovaly nám každý den. A díky jejich vřelosti se tam chceme co nejdřív vrátit!
Naše cesta na pláž vedla přes džungli. No a po týhle cestě jezdili všichni Maledivci na skútrech nebo na elektrických vozících. Nikdy jsme je neviděli jít tudy pěšky. A dvakrát se stalo, že u pláže čekal jeden Maledivec (Ahmed) s vozíkem a chtěl, abychom si na něj sedli a on nás odvezl zpět do vesnice. Nejdřív jsme si mysleli, že to dělá pro peníze, ale pak jsme zjistili, že to tak opravdu není. Když jsme mu chtěli peníze dát, nevzal si je. Podle nás to dělá pro zpestření života na tak malým ostrově (200 obyvatel, délka 2 km a šířka 270 m) a taky asi chce mít kamarády po celým světě. Protože do teď si s ním píšu na WhatsAppu a on mi posílá fotky a videa z ostrova, který mi tak moc chybí.
Co jsme se díky small talku s ním dozvěděli? Že to co jsme viděli u pláže, nejsou chatrče místních, ale zahrádky s ovocem. To co se staví před jeho domem, není další guest house (uf), ale nejspíš něco jako radnice. A taky že dělá elektrikáře. Jeho angličtina byla na základní úrovni a dost často jsme si nerozuměli, ale i přes to na tyhle chvíle vzpomínám strašně ráda.
Poslední večer nám chtěl Ahmed dát dárek – maledivskou sladkost a obrovské mušle, které on sám vylovil. A taky chtěl naše číslo, abychom zůstali v kontaktu. Strašně nás překvapila jeho vřelost a zároveň skromnost. Potom jsem se na internetu dočetla, že Maledivci jsou velmi přátelský národ. Teď už to chápeme. 🙂
Když jsme odjížděli z tohohle ostrova na druhý, chtělo se mi brečet. A to ze dvou důvodů. Díky pláži, kterou tenhle ostrov má a taky díky všem těm lidem a konverzacím, který jsme na tomhle ostrově zažily. Tohle jsou DVĚ věci, který udělaly naši dovolenou na tomhle ostrově neskutečně bohatou.
Ostrov druhý. 
Z druhýho ostrova jsme už tak odvázaní nebyli, ale i tak jsme si na něm každý našel jednu TOP věc. Pro mýho muže to bylo šnorchlování se želvama hned u pobřeží a pro mě (opakovaná) návštěva baru, který vlastní Maledivec našeho věku. No a tady bylo zase spoustu prostoru pro small talk a poznávání maledivský kultury a jeho/jejich života.
Dozvěděli jsem se, že:
– dřív pracoval v resortu, kde se naučil anglicky (jeho angličtina byla fakt skvělá! a jako správná motivující lektorka jsem mu ji pochválila ),
– má strach z hluboký vody (pro mě šok. myslela jsem si, že když se někdo narodí u oceánu, tenhle strach, který mám já, je prostě vyloučený),
– všechny ty rozestavěný baráky, který jsme potkávali, budou nový guest housy
– a spoustu dalších věcí! Jeho energie byla neskutečná a znovu jsme si potvrdili, že Maledivci jsou fakt přátelský národ.
No a díky tomuhle všemu, se chceme na Maledivy vrátit. Doma jsme už přes dva týdny a já každý den smutním a vymýšlím, jak to udělat, abychom tam mohli co nejdřív zpátky. Má milovaná angličtina mi umožnila z dovolený (kam se mi původně moc nechtělo, byl to manželův sen), udělat zážitek na celý život. K čemu jsou člověku suvenýry, který si koupí v obchodě? Jo, je super se na ně dívat a přitom si vzpomenout na to, co je daleko víc, než věci. A to jsou zážitky. A pro mě to na týhle dovolený byly zážitky, který mi umožnila znalost angličtiny.
Já teď jdu napsat Ahmedovi, jak se má, co dělá a ať mi pošle nějaký videa z ostrova, ať můžu zase smutnit. 😀
A co je pro vás na dovolený nejdůležitější?
Kdybyste chtěli pomoct s angličtinou a mít taky takovýhle zážitky na celý život, moc ráda vám pomůžu. Stačí se ozvat. 